0
Programmi:
Lingua:

Konstrukční prvky

Pro vytváření modelů konstrukcí jsou v programu definovány dva základní konstrukční prvky. Styčníky (uzly) a dílce. Styčníky jsou dále rozděleny podle svého charakteru na absolutní a relativní.

Absolutní styčníky

Absolutní styčníky jsou bezrozměrné geometrické útvary (body) v prostoru, které modelují styky jednotlivých tyčových prvků (dílců) konstrukce. Jsou dány svými absolutními souřadnicemi v globálním nebo některém uživatelském souřadném systému. Odtud také plyne jejich označení absolutní styčníky.

Absolutní styčník má v programu Fin 3D 6 stupňů volnosti (3 posuny a 3 natočení) a každý z těchto stupňů volnosti může být styčníku odebrán podepřením nebo omezen pružným podepřením. Podpory styčníků lze zadávat buď ve směrech os globálního souřadného systému nebo ve směrech souřadného systému styčníku.

Absolutní styčník v programu Fin 2D má 3 stupně volnosti (2 posuny a 1 natočení) a každý z těchto stupňů volnosti může být styčníku odebrán podepřením nebo omezen pružným podepřením. Podpory styčníků lze zadávat buď ve směrech os globálního souřadného systému nebo ve směru natočení podpory styčníku.

Dílce

Dílce jsou prvky konstrukce, jimiž se modelují tyčové díly, spojující styčníky konstrukce. Z hlediska geometrie se jedná o orientované úsečky v prostoru, určené dvěma styčníky, jakožto krajními body. Každý dílec má svůj počáteční styčník a koncový styčník. Směrem od počátku ke konci je pak dán směr osy 1 lokálního souřadného systému dílce.

Každý dílec musí mít definovaný průřez, přesněji řečeno musí mít zadány průřezové charakteristiky. Je tedy možno přiřadit dílci tvar průřezu (buď výběrem z databáze průřezů nebo pomocí editoru průřezů) a nebo zadat číselně hodnoty základních průřezových charakteristik. Podobným způsobem je třeba přiřadit dílci materiál.

Dalším atributem dílce je jeho typ. Základním typem dílce je nosník. Nosník modeluje chování tyčového prvku podepřeného ve styčnících. Dalším typem dílce je nosník na podloží. Pomocí něj lze modelovat tyčové prvky po délce spojitě podepřené pružným prostředím, tedy např. základové pásy konstrukcí.

Dílec je dále charakterizován uložením svých konců, tedy připojením do počátečního a koncového styčníku. Každý z konců dílce je ke krajnímu styčníku připojen šesti vazbami (3 posuny a 3 natočení). Každá z těchto vazeb může být uvolněna nebo nahrazena pružinou, případně polotuhým uložením. Je třeba dát jen pozor, aby i po uvolnění byl dílec k ostatní části konstrukce dostatečně upevněn, aby přílišným uvolněním koncových vazeb nevznikl dílec tvarově neurčitý. Uvolňování konců dílců slouží nejčastěji k modelování vnitřních kloubů, pružiny a polotuhá připojení modelují pružné nebo pružnoplastické chování styků v konstrukcích..

Další charakteristiky dílce jsou v programu označovány jako "Speciální". Sem patří informace o tom, zda má být dílec modelován jako prut s vlivem smyku či bez vlivu smyku a informace o zabránění deplanaci průřezu v krajních styčnících dílce. O těchto charakteristikách pojednává podrobněji kapitola "Speciální charakteristiky dílců".

Relativní styčníky

Relativní styčníky nemají pevně dané globální souřadnice, ale jsou zadány polohou na tzv. vztažném dílci. Relativní styčníky jsou pevně svázány se svým vztažným dílcem a se změnou polohy vztažného dílce se odpovídajícím způsobem mění i absolutní poloha jeho relativních styčníků. Poloha relativních styčníků na vztažném dílci se udává jako vzdálenost od jednoho z krajních styčníků dílce, a to buď v jednotkách délky nebo v procentech délky dílce.

Relativní styčníky mohou být podepřeny stejně jako styčníky absolutní. Podporou, případně pružnou podporou, lze relativnímu styčníku odebrat, případně omezit, kterékoli z jeho šesti stupňů volnosti. Podpory a pružné podpory je možno zadat stejně jako u absolutních styčníků buď ve směrech os globálního souřadného systému nebo ve směrech souřadného systému podpory.

Relativní styčníky lze použít tam, kde chceme na jeden dílec napojit několik dalších dílců a tato spojení zachovat i při změnách polohy dílce. Např. napojení diagonál a svislic na pásové dílce příhradových nosníků. Další využití může být pro vložení styčníků do konstrukce v místech, kde chceme získat přesné hodnoty deformací a vnitřních sil.

Speciálním typem reltivních styčníků jsou "Nůžkové spoje", což jsou relativní styčníky spojující dva dílce v jejich vzájemném průsečíku. Tyto spoje zajišťují shodnou deformaci dílců v daném místě, umožňují však vzájemné natočení dílců. Mezi dílci je tak umožněn přenos sil, ohybové momenty přenášeny nejsou.

Prova il Software FIN EC. Gratuitamente, senza limitazioni di analisi.