0
Programmi:
Lingua:

Zatěžovací stavy

Zatěžovací stav je množina jednotlivých zatížení na jednotlivých dílcích a styčnících, která k sobě logicky patří a jsou vzájemně neoddělitelná, tedy působí na konstrukci vždy dohromady. Každé zadané zatížení patří do některého zatěžovacího stavu. Nelze tedy zadávat zatížení, aniž by byl nejprve určen zatěžovací stav, do něhož zatížení patří. Starost o zatěžovací stav by měla být na prvním místě při jakékoliv manipulaci se zatíženími. Každý zatěžovací stav má své číslo a název, čímž je jednoznačně určen. Dále má tři parametry, které jej charakterizují. Jsou to kód zatěžovacího stavu, charakter působení zatěžovacího stavu a koeficient zatěžovacího stavu.

Kód zatěžovacího stavu

Každý zatěžovací stav má přiřazený kód, který popisuje, jakého typu jsou zatížení v tomto zatěžovacím stavu obsažená. Podle kódu existují čtyři typy zatěžovacích stavů: silový, deformační, vlastní tíha a oteplení.

Silový zatěžovací stav obsahuje zatížení osamělými silami, spojitými zatíženími nebo osamělými momenty. Mohou to být zatížení dílcová nebo styčníková. Deformační zatěžovací stav obsahuje zatížení charakteru deformací styčníků. Sem patří poklesy a natočení podpor (připomeňme, že deformací lze zatížit pouze takový styčník, který je v daném směru nebo v dané rotaci podepřený). Vlastní tíha je zvláštní typ zatěžovacího stavu. Zatížení se zde generuje automaticky a žádné zatížení v něm není možno zadat. Zatěžovací stav s kódem oteplení obsahuje zatížení dílců změnami teploty po průřezu.

Z filozofie zatěžovacích stavů vyplývá, že nelze kombinovat zatížení různých typů (např. oteplení + pokles podpor) v jednom zatěžovacím stavu. Při změně kódu zatěžovacího stavu dojde vždy k vynulování všech zatížení v daném zatěžovacím stavu. Jediný převod lze provést změnou kódu vlastní tíha na kód silový, kdy automaticky vygenerované zatížení v zatěžovacím stavu zůstane.

Charakter působení zatížení

Podle charakteru působení zatížení může mít zatěžovací stav charakter dlouhodobý nebo krátkodobý. Tohoto parametru se dále využívá pouze v kombinacích, kdy se sestavují některé kombinace bez krátkodobých zatížení, vyžaduje-li to příslušná dimenzační norma.

Součinitele

Každý zatěžovací stav má přiřazeny dílčí součinitele zatížení a kombinační součinitele.

Dílčí součinitele zatížení slouží ke stanovení návrhových hodnot zatížení dle vzorce

kde je:

Fd

  • návrhová hodnota zatížení

γf

  • dílčí součinitel zatížení, který zohledňuje možné nepříznivé odchylky hodnot zatížení od reprezentativních hodnot

Frep

  • reprezentativní hodnota zatížení

Program rozlišuje dva dílčí součinitele zatížení:

γf,Sup

Součinitel zatížení - nepříznivé působení zatížení

  • dílčí součinitel zatížení pro zatížení, které vyvozuje nepříznivé působení na konstrukci.

γf,Inf

Součinitel zatížení - příznivé působení zatížení

  • dílčí součinitel zatížení pro zatížení, které vyvozuje příznivé působení na konstrukci. Tento součinitel je u proměnných zatížení automaticky roven 0.

Kombinační součinitele jsou použity pro stanovení reprezentativní hodnoty zatížení dle vzorce

kde je:

Frep

  • reprezentativní hodnota zatížení

ψ

  • součinitel ψ0, ψ1 či ψ2 případně hodnota 1,0. Volba součinitele závisí na druhu kombinace a na druhu zatížení (stálé, hlavní proměnné, vedlejší proměnné, mimořádné)

Fk

  • charakteristická hodnota zatížení

Kombinační součinitele tak mohou například zohledňovat pravděpodobnost současného výskytu více zatěžovacích stavů v zatěžovací kombinaci, případně určovat dlouhodobou složku zatížení pro mezní stavy použitelnosti.

ψ0

Součinitel kombinační hodnoty

  • Součinitel, který se používá při sestavování kombinací pro mezní stavy únosnosti a nevratné mezní stavy použitelnosti.

ψ1

Součinitel časté hodnoty

  • Součinitel, který se používá při sestavování kombinací pro mezní stavy únosnosti obsahující mimořádná zatížení a vratné mezní stavy použitelnosti.

ψ2

Součinitel kvazistálé hodnoty

  • Součinitel, který se používá při sestavování kombinací pro mezní stavy únosnosti obsahující mimořádná zatížení a vratné mezní stavy použitelnosti. Slouží též k vyjádření dlouhodobých účinků zatížení.

Pro stálá zatížení se v programu zadává navíc Součinitel redukce stálých zatížení ξ, který se používá v kombinacích pro mezní stavy únosnosti dle vzorce 6.10b normy EN 1990.

Kategorie

Kategorie zatěžovacích stavů se používají k nastavení hodnot součinitelů ψ u proměnných zatížení respektive součinitele ξ u stálých zatížení. Kategorie odpovídají údajům v tabulce A1.1 normy EN 1990.

Prova il Software FIN EC. Gratuitamente, senza limitazioni di analisi.