0
Programmi:
Lingua:

Zatížení větrem

Výpočet zatížení větrem je prováděn dle normy EN 1991-1-4 s přihlédnutím k příslušným národním přílohám.

Výpočet maximálního dynamického tlaku

Výpočet maximálního dynamického tlaku větru je proveden dle kapitoly 4 normy EN 1991-1-4.

Základní rychlost větru vb je určena následujícím vztahem:

kde je:

vb

  • základní rychlost větru pro kategorii terénu II ve výšce 10m

cdir

  • součinitel směru větru

Cseason

  • součinitel ročního období

vb,0

  • výchozí základní rychlost větru získaná na základě vybrané větrné oblasti nebo zadaná ručně

Střední rychlost větru vm(z) ve výšce z nad terénem se stanoví vztahem:

kde je:

cr(z)

  • součinitel drsnosti terénu

co(z)

  • součinitel orografie, pro výpočet tohoto součinitele je použit postup dle kapitoly A.3 přílohy A normy EN 1991-1-4

vb

  • základní rychlost větru pro kategorii terénu II ve výšce 10m

Součinitel drsnosti terénu cr(z) se pro interval

počítá pomocí vztahu

Pokud platí, že

je součinitel drsnosti stanoven vztahem

kde je:

z0

  • parametr drsnosti terénu dle tabulky 4.1 normy EN 1991-1-4

zmin

  • minimální výška dle tabulky 4.1 normy EN 1991-1-4

zmax

  • maximální výška 200m

kr

  • součinitel terénu

Pro součinitel terénu kr platí následující vztah:

kde je:

z0,II

  • parametr drsnosti terénu pro kategorii terénu II

Pro výpočet maximálního dynamického tlaku se zjišťuje intenzita turbulence Iv(z). Pro interval

je použit vztah

Pokud platí, že

je intenzita turbulence stanovena vztahem

kde je:

kI

  • součinitel turbulence, jeho hodnota je stanovena jako 1,0

c0

  • součinitel orografie

z0

  • parametr drsnosti terénu dle tabulky 4.1 normy EN 1991-1-4

Maximální dynamický tlak qp(z) je určen vztahem

kde je:

ρ

  • měrná hmotnost vzduchu

Tlak větru na povrchy

Tlak větru we působící na vnější povrchy je stanoven následujícím způsobem:

kde je:

qp(ze)

  • maximální dynamický tlak

ze

  • referenční výška

cpe

  • součinitel vnějšího tlaku větru

Součinitele tlaku větru cpe jsou závislé na velikosti zatěžovací plochy A. Norma udává hodnoty cpe,1 pro prvky o zatěžovací ploše menší nebo rovné 1m2 a cpe,10 pro prvky se zatěžovací plochou větší než 10m2. Pro prvky se zatěžovací plochou mezi těmito krajními hodnotami je prováděna interpolace dle následujícího vzorce:

Součinitele vnějšího tlaku větru na střechy

Součinitele vnějšího tlaku větru na střechy jsou stanoveny dle kapitol 7.2.3 (ploché střechy), 7.2.4 (pultové střechy), 7.2.5 (sedlové střechy) a 7.2.6 (valbové střechy) normy EN 1991-1-4. Pokud u některé střechy nelze jednoznačně stanovit typ (například obdélníkový půdorys s jednou valbou a jedním štítem), je programem zvolena vždy nepříznivější varianta.

Součinitele vnějšího tlaku větru na stěny

Součinitele vnějšího tlaku větru na stěny jsou stanoveny dle kapitoly 7.2.2 normy EN 1991-1-4.

Součinitele vnějšího tlaku větru na klenbové střechy a kopule

Součinitele vnějšího tlaku větru na kopule a klenbové střechy jsou stanoveny dle kapitoly 7.2.8 normy EN 1991-1-4.

Součinitele vnějšího tlaku a síly větru na kruhové válce

Součinitele vnějšího tlaku větru na válce jsou stanoveny dle kapitoly 7.9.1 normy EN 1991-1-4. Součinitele síly větru na válce jsou stanoveny dle kapitoly 7.9.2 a 7.9.3 normy EN 1991-1-4.

Prova il Software FIN EC. Gratuitamente, senza limitazioni di analisi.